ZBRANĚ
Puška vz. 24
Hmotnost bez bodáku/s bodákem: 4,08/4,48 kg
Délka bez bodáku/s bodákem: 1.100/1.410 mm
Účinný dostřel: 2.000 m
Zásobník: 5 nábojů
Úsťová rychlost střely: 800 m/s
Patřila mezi standardní zbraně vojínů a poddůstojníků. Používána ve strážní službě v okolí objektů, u jednotek SOS, v objektech ke krytí vchodů a nouzově též ve střílnách LO. Konstrukčně pětiranná opakovačka systému Mauser, ráže 7,92 mm. Vyráběla ji čsl. zbrojovka Brno. U jednotek SOS se vyskytovaly též pušky vz. 33 stejné konstrukce a ráže, vyráběné v Brně pro četnictvo a finanční stráž. S puškou tvořil komplet i bodák vz. 24
Kulomet vz.26
Hmotnost bez zásobníku: 8,84 kg
Maximální dostřel: 3.200 m
Účinný dostřel: 2.000 m
Praktická kadence: 200 ran/min.
Zásobník: 20 nábojů
Trvanlivost hlavně: 50.000 ran
Kulomet vz. 26 zkonstruoval V. Holek na počátku 20. let. Fungoval na principu odběru prachových plynů z ústí hlavně a používal stejnou munici jako puška vz.24, tzn. 7,92mm Mauser. K zásobování municí sloužil schránkový zásobník. Kulomet vyráběla Čsl. zbrojovka v Brně ve velkých sériích pro čs. armádu i export po celé meziválečné období. Tato zbraň byla v zahraničí ceněna natolik, že britská vláda zakoupila licenci na její výrobu a kulomet byl vyráběn pod značkou Bren ZGB-33 britskou firmou Enfield Ordnance Factory a byl používán na všech bojištích 2. světové války. Armáda měla k dispozici v září 1938 celkem 34 557 těchto zbraní. ŘOP objednalo v roce 1936 pro opevnění 2 600 kulometů bez dvojnožky a dalších 1 400 zbraní na jaře 1938. Lze předpokládat, že v září 1938 bylo těchto zbraní v těžkých i lehkých objektů v převážné části linii dostatek. Kódové označení ŘOP bylo “N“.
Kulomet vz.37
Hmotnost bez zásobníku: 19,1 kg
Maximální dostřel: 3.200 m
Účinný dostřel: 2.500 m
Praktická kadence: 500 ran/min.
Zásobník – pásy: 100/200 nábojů
Zdokonalením kulometu vz.35 vznikl kulomet vz.37. Pevnostní varianta vz.37 vycházela z polního provedení od kterého se lišila v tom, že měla masivnější hlaveň, aby vydržela větší dávky pro udržení palebné přehrady. Zbraň vyvinula a vyráběla Čs. zbrojovka v Brně. Stejně jako kulomet vz.26 pracoval i vz.37 na principu odběru prachových plynů z hlavně. Používal unifikovaného střeliva Mauser 7,92 mm stejně jako vz.26, což v opevnění usnadňovalo zásobování střelivem i jeho skladování. Kódové označení ŘOP „D“ pro provedení sólo a „M“ pro dvojče.
Kasematní kanón vz.36
Kasematní kanón vz. 36, ráže 47mm, určený pro těžko opevnění patří mezi poloautomatické zbraně se svislým klínovým závěrem, umožňující základní tříčlenné obsluze dosahovat kadence až 30 ran za minutu (nutno podotknout, že by se jí při boji na pohyblivý cíl nedokázalo dosáhnout). Celá zbraň byla umístěna ve střelecké kasematě (místnosti), z pancéřové střílny vyčnívalo ven pouze ústí hlavně uloženo v masivní ocelové kouli sloužící zároveň jako ložisko.
U smíšeného dvojčete L1 mohly střílet jak kulomet, tak i dělo samostatně, nebo se odpalovaly společně. Odpad prázdných nábojnic pružnou hadicí ústil do diamantového příkopu vně objektu. Zaměřování se provádělo dvojím způsobem. Nepřímé řídil pozorovatel z pancéřového zvonu, který periskopem sledoval cíle, odečítal jejich souřadnice a ty pak hlásil telefonem obsluze zbraně. Miřič podle údajů jen nastavil patřičné hodnoty na stupnicích zbraně. Při přímé palbě se kanón s kulometem zaměřoval pomocí společného dalekohledu rektifikovaného pro obě zbraně. V případě jeho zničení se mířilo nouzově přes hledí a mušku. Munici pro kanón tvořily protipancéřové granáty, nárazové tříštivé granáty a pro boj proti živé síle v bezprostředního okolí objektu – kartáče. Účinek granátu proti pancéřovaným cílům byl tehdy naprosto dostačující – na tisíc metrů prostřelil pancíř síly 50 mm. Kódové označení ŘOP „Q“ bez kulometu vz.37 nebo „L1“ jako smíšené dvojče s vz. 37.