OBJEKTY A ZBRANĚ

Typy opevnění v úseku IX Kolštejn (Branná)

Lehké opevnění vz.37 je koncepčně kulometné hnízdo s jednou až dvěma střílnami určené ke kosé nebo čelní (příp. čelní a kosé) palbě. LO vz.37 bylo vybaveno ventilátorem, granátovým skluzem (pro obranu okolí objektu), vchodovou střílnou (obrana vchodu), mřížovými a pancéřovými dveřmi, periskopy pro pozorování okolí a zařízením pro zajištěnou střelbu (improvizované závěsy, lafety). Doplněno bylo o obvodové (těsné okolí objektu) a intervalové (před linii objektů) protipěchotní a protitankové překážky (příp. jejich kombinací). Lehké opevnění se dle možností nepřátelského útoku stavělo v jednom, dvou nebo i třech sledech (liniích za sebou), tzn. v terénu příhodném pro nepřátelský útok (údolí, nížiny) se stavělo ve dvou až třech sledech, v horských oblastech většinou ve dvou nebo i v jednom sledu.Objekt LO typu A má dvě boční střílny k zajištění bočních paleb, které tvořily palebnou přehradu směrem k navazujícím objektům opevnění. Vyskytuje se převážně v prvním sledu opevnění.

Objekt LO typu B má dvě střílny, jednu pro boční palbu a jednu pro čelní palbu. Vyskytuje se převážně ve druhém sledu, kde svou čelní palbou chrání objekty prvního sledu nebo zesiluje palebnou přehradu objektů prvního sledu.

Objekt LO typu D má jednu střílnu a je určen k zajištění boční palby. Vyskytuje se v prvním i druhém sledu opevnění.

Objekt LO typu E má jednu střílnu k zajištění čelní palby. Většinou se vyskytuje tam, kde bylo možné vést daleké palby do předpolí.

Těžké opevnění bylo koncipováno jako samostatné objekty schopné vést obranu proti pěchotě i proti obrněným jednotkám (tzv. pěchotní sruby). Pokud byly spojeny společným podzemím tvořily tvrze. Každý z tvrzových objektů měl svůj specifický účel-vstupní objekt, pozorovatelna, pěchotní objekt(y), dělostřelecké objekty. V rámci tvrzí byly budovány i objekty pro otočné výsuvné kulometné nebo dělostřelecké věže. Těžké opevnění bylo prioritně budováno na nejohroženější severní hranici, kde byly také vybudovány všechny tvrze. Toto opevnění leželo před linii lehkého opevnění.
 
aaa
Zde představujeme objekt těžkého opevnění – samostatný jednostranný pěchotní srub StM-S50, vybudovaný ve II. stupni odolnosti. Hlavní zbraní byl kasematní kanón vz.36 spřažený s kulometem vz.37 umístěný v čelní střílně – toto řešení mělo být použito pouze u tří objektů v celém Československu. Pomocnou zbraní byly kulomety vz.26 umístěné ve střílnách a pancéřovém zvonu, který sloužil k pozorování i ochraně nejbližšího okolí objektu. Objekt měl vlastní zdroj vody, WC, umývárnu, dieselagregát i filtroventilaci jež chránila posádku čítající 15 mužů před účinky BCHL.
 

Zbraně používané v úseku IX Kolštejn (Branná)

Puška vz. 24

Puška vz.24

Hmotnost bez bodáku/s bodákem: 4,08/4,48 kg
Délka bez bodáku/s bodákem: 1.100/1.410 mm
Účinný dostřel: 2.000 m
Zásobník: 5 nábojů
Úsťová rychlost střely: 800 m/s

Tato puška byla v Československu vyráběna od roku 1924, kdy bylo rozhodnuto o jejím zavedení do výzbroje armády. Konstrukčně se jedná o pětirannou opakovací pušku se závěrem Mauserova systému v ráži 7,92 mm a ve své době byla považována za nejzdařileji zkonstruovanou opakovací pušku tohoto typu na světě.

Používaly ji všechny jednotky tehdejší československé armády a později byla převzata do výzbroje Němců, kteří ji beze změny nechali vyrábět až do roku 1942. Licenční výroba ale probíhala i v jiných zemích ještě dlouhá léta po válce. U pohraničního opevnění byla využívána ke stržní službě v jejich okolí, u jednotek SOS, ke krytí vchodů v objektech a nouzově i ve střílnách LO. U jednotek SOS se často vyskytovaly i karabiny vz.33 stejné konstrukce i ráže určené původně pro četnictvo a finanční stráž. Jednalo se prakticky jen o zkrácenou variantu pušky vz.24.

Pistole vz.24 a vz.27

Pistole vz.24

Hmotnost bez zásobníku: 670 g
Délka: 155 mm
Maximální dostřel: 50 m
Zásobník: 8 nábojů
Ráže: 9 mm Browning

Prakticky ihned po vzniku samostatného Československa požadovala armáda novou pistoli neboť doposud byli vojáci vyzbrojeni směsí všech možných zbraní od moderních samonabíjecích pistolí po staré revolvery Nagant přivezené legionáři z východu. V roce 1922 byla ke zkouškám předána pistole vz.22, ale ta nesplnila dané požadavky a po přepracování z ní vzešla pistole vz.24 v ráži 9mm Browning, která byla od roku 1925 dodávána armádě. Zbraň byla vybavena jednoduchou, ale spolehlivou, zásobníkovou pojistkou pro předcházení nechtěným výstřelům při manipulaci se zbraní.

Pistole vz.27

Hmotnost bez zásobníku: 690 g
Délka: 163 mm
Maximální dostřel: 50 m
Zásobník: 8 nábojů
Ráže: 7,65 mm Browning

Pistole vz.27 byla vlastně pistolí vz.24 upravenou kvůli požadavkům četnictva a policie na náboj 7,65mm Browning. Od své předchůdkyně se sice liší ráží, jinak ale měly tyto pistole mnoho součástí shodných (kromě hlavně, závěru a jeho čela, zápalníku a hlavňové spojky). Na rozdíl od pistole vz.24 byla vz.27 vyráběna i po okupaci pro Německou armádu a po válce až do roku 1951. Do příchodu ČZ 75 se jednalo o naši nejúspěšnější pistoli a s počtem 620 – 650 000 vyrobených kusů se řadí i mezi nejvíc vyráběné.


Lehký kulomet vz.26

Lehký kulomet vz.26

Hmotnost bez zásobníku: 8,84 kg
Délka: 1 165 mm
Maximální dostřel: 3 500 m
Účinný dostřel: 3 200 m
Praktická kadence: 200 ran/min (teoretická 500 ran/min)
Zásobník: 20 nábojů

Tuto zbraň zkonstruoval V. Holek na počátku 20. let. Fungoval na principu odběru prachových plynů z ústí hlavně a používal stejnou munici jako puška vz.24 takže armádě tím usnadnil zásobování. K zásobování municí sloužil schránkový zásobník na 20 nábojů umístěný v horní části zbraně díky čemuž musela být muška i hledí umístěny z levé strany zbraně. Stejně jako těžký kulomet vz.37 měl snadno vyměnitelnou vzduchem chlazenou hlaveň.

Kulomet vyráběla Čsl. zbrojovka v Brně ve velkých sériích pro čs. armádu i export po celé meziválečné období. Tato zbraň byla v zahraničí ceněna natolik, že britská vláda zakoupila licenci na její výrobu a kulomet byl vyráběn s 30-ti raným zásobníkem pod značkou BREN (BRno ENfield) britskou firmou Enfield Ordnance Factory a byl používán na všech bojištích 2. světové války.

Armáda měla k dispozici v září 1938 celkem 34 557 těchto zbraní. ŘOP objednalo v roce 1936 pro opevnění 2 600 kulometů bez dvojnožky a dalších 1 400 zbraní na jaře 1938. Lze předpokládat, že v září 1938 bylo těchto zbraní v těžkých i lehkých objektů v převážné části linii dostatek. Kódové označení ŘOP bylo “N“. Mimo to tyto zbraně používaly i jednotky SOS a pohotovostní oddíly četnictva, policie a finanční stráže.


Těžký kulomet vz.37

Těžký kulomet vz.37

Hmotnost bez zásobníku: 19,1 kg
Maximální dostřel: 3.200 m
Účinný dostřel: 2.500 m
Praktická kadence: 500-750 ran/min.
Zásobník – pásy: 100/200 nábojů

Tento kulomet vznikl opět hlavně za přispění V. Holka zdokonalením kulometu vz.35. Pevnostní varianta vz.37 vycházela z polního provedení, od kterého se lišila masivnější hlavní kvůli předpokladu delších dávek při udržování palebné přehrady. Stejně jako kulomet vz.26 jej vyráběla zbrojovka v Brně a fungoval na principu odběru prachových plynů z hlavně. Rovněž používal střeliva ráže 7,92 Mauser jako puška vz.24 i ostatní kulomety. Kódové označení ŘOP „D“ pro provedení sólo a „M“ pro dvojče. Stejně jako u kulometu vz.26 byla do Británie prodána i licence k výrobě tohoto kulometu, který byl vyráběn pod označením BESA a montován hlavně do britské vojenské techniky

Těžký kulomet vz. 7/24 a vz. 24

Hmotnost zbraně: 24,5 kg (s vodou v chladiči), 20 kg (bez vody)
Hmotnost podstavce: 19 kg
Délka: 1045 mm
Maximální dostřel: 3 500 m
Účinný dostřel: 2 500 m
Praktická kadence: 525 ran/min.
Zásobník – plátěné pásy: 250 nábojů

Jedná se o jediný československý vodou chlazený kulomet vyráběný podle systému Schwarzlose, který byl používán již v Rakousko-uherské armádě. V letech 1921–1923 zkoušela Československá armáda některé nové modely těžkého kulometu, ale ty generalitu nijak nepřesvědčily. Zůstala tedy u prověřeného kulometu Schwarzlose MG, který byl ve výzbroji z doby Rakouska-Uherska v hojném počtu. Ty musely být pouze přepracovány z ráže 8 mm na ráži 7,92 mm Mauser kvůli unifikaci veškerého střeliva pro dlouhé zbraně. V konkurenčním boji se prosadila Zbrojovka Janeček, která adaptovala tento kulomet na požadovanou ráži a tyto zbraně pak byly pod označením 7/24 dodány armádě. Kulomety vyrobené nově podle původní dokumentace s ráží 7,92 mm byly označované jako vz. 24. Vzhledem k tomu, že se jedná o vodou chlazenou zbraň, bylo plánováno do každého objektu s tímto kulometem umístit také nádrž na vodu k chlazení hlavní, která byla s chladičem spojena hadicí.

Lafeta s nádrží pro těžký kulomet vz.24


Kasematní kanón vz.36

Kasematní kanón vz. 36, ráže 47mm, určený pro těžko opevnění patří mezi poloautomatické zbraně se svislým klínovým závěrem, umožňující základní tříčlenné obsluze dosahovat kadence až 30 ran za minutu (nutno podotknout, že by se jí při boji na pohyblivý cíl nedokázalo dosáhnout). Celá zbraň byla umístěna ve střelecké kasematě (místnosti), z pancéřové střílny vyčnívalo ven pouze ústí hlavně uloženo v masivní ocelové kouli sloužící zároveň jako ložisko.

U smíšeného dvojčete L1 mohly střílet jak kulomet, tak i dělo samostatně, nebo se odpalovaly společně. Odpad prázdných nábojnic pružnou hadicí ústil do diamantového příkopu vně objektu. Zaměřování se provádělo dvojím způsobem. Nepřímé řídil pozorovatel z pancéřového zvonu, který periskopem sledoval cíle, odečítal jejich souřadnice a ty pak hlásil telefonem obsluze zbraně. Miřič podle údajů jen nastavil patřičné hodnoty na stupnicích zbraně. Při přímé palbě se kanón s kulometem zaměřoval pomocí společného dalekohledu rektifikovaného pro obě zbraně. V případě jeho zničení se mířilo nouzově přes hledí a mušku. Munici pro kanón tvořily protipancéřové granáty, nárazové tříštivé granáty a pro boj proti živé síle v bezprostředního okolí objektu – kartáče. Účinek granátu proti pancéřovaným cílům byl tehdy naprosto dostačující – na tisíc metrů prostřelil pancíř síly 50 mm. Kódové označení ŘOP „Q“ bez kulometu vz.37 nebo „L1“ jako smíšené dvojče s vz. 37.

Bonus – Kulometná pistole vz.38

Hmotnost zbraně: 3 kg (bez zásobníku)
Délka: 810 mm
Účinný dostřel: 300 m
Praktická kadence: 200 ran/min.
Zásobník: 24 nábojů (plochý) / 96 nábojů (diskový)
Ráže: 9 mm Browning

Jedná se vlastně o samopal, který byl vytvořený pro československou armádu před druhou světovou válkou. Zbraň zkonstruoval František Myška z České zbrojovky Strakonice na popud Vojenského technického a leteckého ústavu z března 1935. Ačkoli armáda měla již v minulosti možnost zkoušet různé podobné zbraně, nerozhodla se zavést tento typ zbraně do výzbroje. Jako hlavní nevýhodu spatřovali důstojníci plýtvání střelivem ze strany vojáků a údajně nízký výkon náboje. Teprve v prosinci 1937 proběhlo několik armádních zkoušek prototypů předložených zbrojovkou Strakonice a začátkem roku 1938 projevilo Ředitelství opevňovacích prací zájem o tyto zbraně pro opevnění. Bohužel k jejímu dodání armádě ani ŘOP nedošlo vzhledem k politické situaci a celkovému dění v naší republice.

Zbraň měla být pravděpodobně použita v těžkém opevnění ve střílně na obranu vchodu, ale také v lehkých objektech místo kulometů pokud od sebe objekty nebyly vzdáleny více jak 100 metrů. Při střelbě na takto krátké vzdálenosti bylo využití lehkého kulometu neekonomické, navíc se s podstatně menším samopalem ve střílně lépe manipuluje a má větší kapacitu zásobníku. O novou zbraň projevilo zájem i jezdectvo a dělostřelectvo, z rozpočtových důvodů ale nemohly zbraně objednat. Kulometná pistole měla nízkou výrobní cenu, která činila 560 Kč. To znamená, že za cenu jednoho lehkého kulometu vz. 26 se daly pořídit čtyři samopaly.

Zbraň mohla střílet pouze dávkou a byla vybavena jednoduchou pojistkou. K zbrani se měl dodávat nástavec na odpad nábojnic, který směřoval vystřelené nábojnice směrem dolů a doprava. Do lafety vz. 38 v lehkém opevnění se měla zbraň přichytit pomocí předního lůžka, které se upevňovalo na zbraní těsně za muškou do vyfrézovaných drážek na hlavni a zadního lůžka, které se jednoduše instalovalo mezi zásobník a pažbu.

© Copyright Klub vojenské historie Olomouc LO-37.